Láska ze zvyku

Možná se vám už taky někdy stalo, že jste se po rozchodu najednou hrozně moc chtěli k bývalému partnerovi vrátit. Ráda bych s vámi posdílela zajímavé uvědomění, které se mi dostalo po jedné hluboké meditaci a ztišení.

A co když je to láska?

Zahlceni vzpomínkami a pocitem prázdna začínáme mít dojem, že bývalého partnera pořád milujeme. Jasně, že nechceme (ego se před tím dost postaralo o totální rozmetání partnerovi osobnosti na kusy), ale něco v nás je partnerem pořád přitahováno. Obzvlášť pokud jsme se místo ztišení a pochopení bolesti snažili o útěk. Chyceni do této pasti máme pocit, že už nikdy nikoho lepšího pro svůj život neseženeme. Začínáme bývalého partnera omlouvat a bagatelizovat důvody rozchodu.

O co vlastně jde?

Většinou se prostě jen bojíme změny. Ta jistota (pozitivní i negativní), která se váže k bývalému partnerovi, vytváří domnělý pocit bezpěčí. Strach z nepoznaného nás nechce pustit do svobody všech dalších možností a ukazuje nám pořád tu samou, starou volbu.

A pak ještě ta láska... Cítíme ji v těle a je to opravdu hodně lásky. A nevíme si s ní rady. Zdá se, že není, komu ji dát a nám už z toho množství praská hrudník - je to nesnesitelné. Máme chuť napsat bývalému partnerovi a vynutit si aspoň trochu pozornosti, nebo někomu jinému - skoro komukoli. Je to nesnesitelné. Ta láska - ach jo!

Nikdo nás neučil dávat jí sobě. Přitom by se to jevilo jako nejsnadnšjší řešení - když jí mám takový přebytek, tak si jí přece prostě nechám a využiji pro sebe. Jak se kolem toho cítíte?

Ze zkušenosti vím, že to tak snadné není. Většina z nás je v tomhle oboru samouk, což nevylučuje úspěch, ale vyžaduje to tolik vědomé práce na sobě, že nás to stojí hlavně zpočátku hodně úsilí. Mnohem snažší je to s napsáním nějaké sms, napitím se alkoholu nebo vydrancováním obchoďáku, popř. ledničky.

Láska

Láska je v mém pojetí světa jednotící energie. Je to pozitivní síla, výživa a podpora, se kterou je možné nakládat různě. To, že vnímám silný pocit lásky, neznamená nutně zamilovanost (tak vnímám lásku k nějakému konkrétnímu člověku). Láska nás přesahuje. Pokud cítíme lásku tak silně, že nám to způsobuje tlak v hrudníku, tak nás to mnohem spíše chce vést k jejímu projevení než potlačování.

Láska ze zvyku

Pokud máme pocit, že tu lásku musíme projevit bývalému partnerovi, tak se nejdříve zastavme. Uvědomme si, odkud ten impuls vychází. Já si uvědomila, že se v mém případě jednalo o tzv. lásku ze zvyku. Moje tělo, srdce, ego a mozek si velmi silně pamatují, jak dobře jim bylo, když jsem dala lásku tomuto člověku a pak když jsem cítila lásku a smutek z toho, že ji není komu dát, tak mě automaticky vedli k tomu projevit ji expartnerovi. Protože ví, že to fungovalo, že to způsobovalo pocity štěstí. Jsou omámeni vzpomínkami a stále ještě zamilovánými částmi mojí osobnosti.

Může to být pravda, ale taky nemusí. Zjistíme to jedině napojením na naše vyšší vědomí, na to, co nás přesahuje, na lásku samotnou. K tomu je potřeba si věnovat trochu času a klidu, sednout si a soustředit se na dech a všechno ostatní nechat být. Chvilku to trvá. Naše mysl se při zklidnění těla chová jako stará půda - myšlenky lítají všude kolem jako zrníčka zvířeného prachu - hází nám do vědomí nejrůznější nesouvisející obrazy starého harampádí (toho, co je potřeba udělat, vzpomínek, hodnocení atd.). Ale když se to nebudeme snažit uklízet a tím znovu a znovu svojí aktivitou zviřovat prach, tak se po nějaké chvíli usadí. Opravdu.

Otázky

V momentech zklidnění si můžeme klást otázky. Jemně a pokorně se můžeme ptát na to, co se děje, co s tím můžeme dělat. Na odpověď nespěchejme. Ani nečekejme, že bude jednoznačná. Je to spíš jemný dotek nebo kontakt s naší hlubokou moudrostí - čekat tedy můžeme asociace, inspiraci, pocity v těle nebo v srdci.

Odpovědi

Já jsem ve svém těle zachytila tu chuť uchylovat se k něčemu známému. Vracet se, využívat osvědčené vzorce chování a směřování lásky. Uvědomění si lásky ze zvyku mi pomohlo získat si nadhled. Pocity připoutanosti najednou zmizely. Když jsem se ptala, co mám tedy dělat s tak obrovským množstvím lásky, tak jsem zavnímala, že ji mám projevovat a žít a hlavně, že ji mám dát sobě. Tolik, kolik jen unesu a klidně ještě o kus víc.

Co tedy dělat v praxi?

Prakticky to pro mě znamená neustupovat ze vztahu sama k sobě. Prokazovat úctu svému tělu, dopřávat mu odpočinek, péči i rozmazlování pokud to bude potřebovat. Mít ráda lidi, se kterými se potkávám. Jinak by to nedávalo smysl. Nemohu se potkávat s lidmi, co nemám ráda - pokud se mi to děje, tak potřebuji buď opustit jejich okruh nebo zjistit, co bych na nich mohla mít ráda. Jinak nemůžu lásku projevovat. Jinak nemůžu existovat.

Když to dělám, otevírá se mi srdce, potkávám nové lidi, které mám ráda - nemusím hledat, co je na nich k milování, prostě to tam je od začátku, a to mě fascinuje. Čím víc lásku žiju, tím víc je vidět všude kolem mě a tím víc ji přitahuji. To množství je k zbláznění. Ale být tak trochu blázen z lásky se mi zamlouvá.

Třeba je to nakažlivé, a proto to chci sdílet :-).

Budu ráda i za vaše názory a zkušenosti. Vzájemná inspirace má sílu..

Mirka