7+1 tip pro zklidnění bolavého srdce

Sdílím pár léčivých tipů pro střelce, pološílence a lidi s otevřeným srdcem.

Když je člověk otevřený životu, tak je potřeba počítat i s nějakým tím zklamáním nebo poraněním duše či srdce. Někdy se to prostě stane. Nemusí to znamenat nic strašného. A když člověk ví, co s tím, tak to ani tak strašné není. Aspoň ne dlouho :-). Proto jsem si sepsala pár tipů, které fungují (nejen) u mě.

1. Tip: Přiznejte si to

V první řadě je dobré si přiznat, že je to fakt špatný, že něco zabolelo - hrát na sebe, že jste úplně v pohodě vám v léčení zranění moc nepomůže. Hrám na okolí se člověk ve společnosti většinou nevyhne a určitě neni dobré bolesti ani moc podléhat, ale to základní uvědomnění zranění je důležité - bez toho se nelze hnout dál.

2. Tip: Naslouchejte tělu

Tělo každého z nás je geniální. Fakt. I když máte pocit, že jste na všechno úplně sami a že vám nemá kdo poradit, tak vězte, že vaše tělo je s vámi pořád. Jeho moudrost je obrovská. Když si k němu vybudujeme vztah a budeme mu naslouchat, tak velmi brzy zjistíme, že s námi komunikuje a že nám radí.

Pro začátek postačí, když pomyslíte na různé varianty dalších kroků či rozhodnutí a vždy se nacítíte na oblast solar plexu a/nebo žaludku, kde se nejčastěji objevuje nějaká reakce. Podle toho, jestli je příjemná nebo nepříjemná poznáte, jestli s tou variantou tělo souhlasí nebo nesouhlasí.

3. Tip: Následujte svoje vize

Někdy se některým z nás stává, že se nám do hlavy derou nějaké obrazy, které třeba ani úplně nedávají smysl. Nevyvoláváme je sami - nejsou to bolestné vzpomínky, ani malování budoucnosti, ani halucinace. Poznáme to podle toho, že nás vlastně trochu překvapí. Jsou to vzkazy z našich dalších energetických center nebo z něčeho, co nás přesahuje. Přicházejí proto, aby nám ukázaly cestu. Stačí jim jen věnovat pozornost a ony nás dál povedou samy.

4. Tip: Zpívejte si jemně ale nahlas

Pusťte si pro vás příjemnou hudbu a hlasitě si zpívejte. Neúnavně - dokud neucítíte pozitivní změnu v hrudníku a těle. Zpěv sice aktivuje pátou čakru (v krku), ale když správně používáme bránici (v oblasti třetí čakry), tak pak krásně rozezníváme hrudník. A tak jemnými vibracemi hladíme a otevíráme srdce.

Mě se moc líbilo, když jsem jela s kolegou v autě a v playlistu se objevila I can´t get no satisfaction od Rolling Stones, tak jsem ho poprosila, jestli by to mohl dát nahlas, že bychom si zazpívali. On souhlasil! A bylo to prostě perfektní :-). Ještě moc doporučuju Born to be wild a nebo temnou stylovku Černá noc, černej den od Poletíme?, která se zpívá fakt dobře ;-)

Klidnější hudba (třeba mantry a léčivé písně) je taky super. Záleží ale na vašem rozpoložení. Někdy je ta jemnost tak tklivá, že nás dostává do hloubi zranění, a tak to může být trochu náročnější. Dynamická hudba víc pomáhá k celkovému uvolnění těla (tělo se do dynamického zpěvu totiž víc zapojuje - aktivuje se víc svalových skupin). Ale já jsem na tělo zaměřená střelkyně, tak netvrdím, že to musí fungovat u každého ;-).

Každopádně na hlasivky buďte jemní (je to fakt maličký orgán, který se snadno unaví a přetáhne), takže určitě dost pijte ať nemáte sucho v krku. Využívejte víc bránici než křičení na sílu přímo z krku.

5. Tip: Běžte jako blázni

Znáte tu filmovou scénu:"Utíkej, Forreste, utíkej!"? Má něco do sebe. Určitě nechci nikoho nabádat, aby od problémů utíkal. Někdy je ale dobré si prostě jentak zaběhat. Ne na výkon , ani ne ze zvyku. To, co mám na mysli je jiné. Není to sport. Je to nutkání těla běžet jako blázen - bez ohledu na techniku nebo estetiku. Ideálně třeba mávat rukama při sbíhání kopce. Nebo běžet jako o život. Záleží, co vás zrovna trápí. Když poslechnete tělo, tak ono vám poví, který typ běhu je pro vás teď dobrý.

Já se se svojí potřebou šíleného běhu svěřila kamarádovi. Řekla jsem jen, že mám chuť běžet tak, aby mi vlály vlasy a abych cítila, jak se mi vzduch opírá do hrudníku, abych se mohla konečně nadechnout... Trochu mě štvalo, že to nemůžu realizovat, protože jsem ve městě, společensky oblečená a další a další výmluvy, co mi hlava servírovala. A on se na mě podíval a zeptal se. "Tak poběžíme?" a rozběhl se jak blázen po ulici plné lidí v centru Prahy. Pustila jsem se za ním a bylo to super! A snad ještě lepší byl ten pocit, když jsme doběhli do parku. Nezastavovali jsme se. Nachávali jsme tu energii proudit dál v chůzi. Zapadalo zrovna slunce, tělo bylo rozehřáté, zorničky rozšířené, úsměv od ucha k uchu a plíce dělaly, co mohly, aby udržely tělo živé (a zvládaly to dobře) :-).

6. Tip: Zakřičte si

Obzvlášť pokud v sobě máte něco fakt hutného, tak to propusťte ven se zvukem. Mohutným a hodně z hloubi vycházejícím zvukem. V rámci ohleduplnosti k okolí doporučuji vyřvávat směrem do ohně (to je nejlepší a nejbezpečnější způsob). Pak je dobré řvát do země se záměrem uzemnění nebo "pohřbení" toho, co dostanete ven. Dá se řvát i do vzduchu, pokud to, co máte v sobě, souvisí s odpuštění, propuštěním či osvobozením.

Tenhle tip více než jiné může vést k nečekaně silnému uvolnění emocí. Když se to stane, tak klidně brečte nebo se smějte - podle toho, jak to cítíte. Je to v pořádku. A když tomu nebudete bránit, tak to brzy odezní.

Já jsem si řvaní moc nepovolovala - ono když žijete ve městě, tak máte pocit, že to není moc vhodné. Ale jde to. A není to vlastně ani nic těžkého. Pokud vyberete vhodné místo, kde to nebude nikoho rušit, tak věřte, že to bude každému jedno. Já to třeba zkoušela na Karlově náměstí a v pohodě (ale jasně, že to není na několikaminutové řvaní ;-)). Určitě doporučuji mít někoho s sebou - na veřejnosti se jinak samotný člověk uvolňuje do něčeho takového míň snadno.

7. Tip: Vnímejte krásu

Když nás něco trápí, tak máme tendenci tomu dávat veškerou pozornost. Pak nám snadno utíkají krásné momenty, které by nás mohly vrátit "zpět do hry". Mějte oči (a srdce) otevřené. Buďte pozorní ke svému srdci, duši a tělu (ne k jejich bolestem). Buďte pozorní ke světu. Zkoušejte vidět krásu v jednoduchých věcech. V úsměvech. V tom, jak se sluníčko dere skrz mraky. V tom, jak se třpití sníh nebo kapky rosy v trávě. V tom, jak si vaši blízcí mažou marmeládu na chleba. V tom, jak se to všechno z venku vlastně potkává s tím, co je uvnitř.

A jestli máte pocit, že by se pak krása dala vidět ve všem, tak si toho važte. Hýčkejte si ten pocit, protože to je cesta k přijetí i odpuštění. Cesta k vyléčení zranění.

A ještě jeden tip speciálně pro ženy: Neberte to tak vážně

Vemte auto a vyražte si (sama) na výlet a hodně, opravdu hodně nahlas a procítěně si zpívejte tuhle písničku: https://www.youtube.com/watch?v=c5_khce4hIA ;-) a kdyby to nestačilo, tak si dejte Nafrněnou od Barbory Polákové. Mě tahle kombinace už pomohla několikrát :-).

Často mám teď v playlistu jemné, spirituální a léčivé písně a kombinuji je s rockovou hudbou ve chvílích, kdy cítím nutkání projevit svůj oheň a tančit. Je to taková citlivá energetická práce, ale při napojení na tělo to jde celkem snadno ;-).

***

Přeju ať se každému z nás podaří najít způsob, jak léčit svoje srdce, tělo a duši, abychom je nemuseli ze strachu před zraněním uzavírat. Zranění jsou zkušenosti a učení. Posouvají nás dál - do krásnějšího, vědomějšího a pravdivějšího života.

Zajímají mne vaše názory i zkušenosti - sdílejme je! Přes komentáře, zprávy nebo emaily - na formě nezáleží. A kdybyste měli k čemukoli jakoukoli otázku, tak se určitě ptejte - moc ráda odpovím.

Mirka